Blíž a dál

V myšlenkách obraz nezvaný,

tvůj pohled v hloubce potkávám,

jsi ten stín, jenž klame sny,

před kterým svou duši zavírám.

Tvá slova hoří pod kůží,

jsou pokušením, něhou, pastí,

mé kroky váhají na hraně,

kde touha s rozumem se tříští.

Jdu blíž a pálí mě tvé ticho,

jdu dál a ztrácím vlastní hlas,

co když se rozplynu v tomhle klamu

a cesta zpět vymizí v nás?

A přesto stále stojíš blízko,

jak vábný sen, jak tajný hřích,

a já se ptám, zda jít či zůstat,

jak v nás udusit ten tichý vzlyk.